Kdy začne dítě mluvit

Kdy by mělo začít dítě mluvit a co dělat, pokud stále nemluví, nebo alepoň ne žádnou ze známých řečí? Je rozdíl mezi hatmatilkou a úplnou absencí řeči? Kdy a jak se pozná, že dítě může mít problém?

Každé dítě je jiné

Než se dostaneme k popisu obvyklostí, pojďme si říct jednu zásadní věc. I zcela zdravé děti mají každé svoje tempo vývoje a je to tak v pořádku. Některé děti mluví brzy, ale třeba mají dlouho plenky. Jiné děti brzy chodí, ale nezvládají se dlouho samy nakrmit. A takhle bychom mohli pokračovat dlouho. Přibližně do 3 let věku by všechny děti měly zvládnout dovednosti, které potřebují ve školce. Ne proto, že by do ní musely úderem třetího roku nastoupit, tak to není myšleno. Spíš jde o soubor dovedností, jejichž zvládnutí znamená završení jedné vývojové etapy dítěte. Přirovnání ke školce nám usnadňuje představit si danou úroveň dítěte:

• Schopnost komunikace
• Samostatné oblékání
• Samostatné vyprazdňování
• Samostatné stolování
• Schopnost zvládnout pobyt s cizími lidmi v cizím prostředí
• Schopnost přizpůsobit se programu

Vždy však mějte na paměti, že některé děti říkají smysluplná slova před prvními narozeninami, jiné, intelektuálně stejně (!) zdatné děti ještě kolem třetího roku mluví pouze v případě nejvyšší nutnosti.

Kdy se dítě naučí mluvit, nevypovídá zhola nic o jeho inteligenci a budoucích schopnostech.

První slovo kolem roku

První máma, táta, ale taky třeba auto nebo babi mohou děti zvládnout už kolem prvních narozenin.

Kolem roku už dítě zvládá základní komunikaci, zatím především v rovině souhlas/nesouhlas.

Důležitým ukazatelem, zda je vše v pořádku, je právě schopnost komunikovat s rodiči a okolím. Pokud u toho dítě verbálně neprojevuje žádnou snahu o slova, tolik to nevadí. Daleko výraznější varovný signál je, pokud dítě s rodičem příliš nekomunikuje a neprojevuje se. Takové pozorování už by měli rodiče vždy konzultovat s ošetřujícím pediatrem dítěte, aby se lékař případně pokusil zjistit více o mentálním stavu děťátka.

Do dvou let jednoduchá komunikace

Během druhého roku života dítěte by se měla postupně přidávat další slůvka. Zatím hlavně podstatná jména, která dítěti slouží jako pojmenování předmětu zájmu. Typicky jsou to výrazy jako hami, haf haf, brmbrm, hají, pápá. Možná je velkorysé nazývat je slovy, ale skutečně už plní funkci slova, byť ve zjednodušeném jazyce. Postupně se z haf stane pejsek, z brm auto a tak dále.

Kolem druhého roku věku už dítě zvládá věty o dvou až třech slovech a začíná zapojovat slovesa.

Může se stát, že dítě jakoby mluví, ale používá neexistující vlastní řeč. Svůj cizí jazyk, kterému nerozumíte, ale slyšíte, že ta řeč má nějakou strukturu, že to nejsou náhodně pospojované slabiky, že zkrátka dítě něco říká, jen to není česky. To je obvyklé a v podstatě je to dobré znamení. Časem se tato řeč začne víc a víc podobat mateřskému jazyku dítěte.

Pokud kolem druhého roku komunikace dítěte stále zůstává pouze neverbální, nemusí to signalizovat vůbec žádný problém, jestli se s dítětem dorozumíte pomocí gest, mimiky a dětské znakové řeči. Ale určitě zpozorněte, pokud děťátko nepoužívá ani základní výrazy jako nene, mama, tata.

Další věc, na kterou se zaměřte, je porozumění. Rozumí vaše dítě tomu, co říkáte? Když mluvíte o traktoru/panence, podívá se tím směrem? Pochopí, o čem mluvíte? Jestli máte určité pochybnosti, zda dítě chápe, co mu říkáte, raději konzultujte jeho reakce s jeho ošetřujícím pediatrem.

Úroveň 3. roku

Tříleté dítě je pořád ještě malý prcek. Jeho řeč je kostrbatá, jednoduchá, nedokonalá a má malou slovní zásobu. Ale dítě už dokáže vyjádřit poměrně širokou paletu informací, formuluje otázky, začíná modifikovat tonalitu řeči, jasně poznáme, kdy je naštvané a kdy má radost. Zvládá jednoduché písničky, zapojuje slovesa. Pořád je to ovšem velmi dětská řeč a málokteré dítě mluví ve třech letech plynule, nečekejte zázraky.
Třetí narozeniny jsou však zároveň milník. Pokud si dítě i ve třech letech vystačí jen s několika málo slovy, může pediatr doporučit další vyšetření. Možná se ukáže, že potomek žádný problém nemá, jen se mu prostě nechce a časem se rozmluví. Ale pokud by tam nějaká potíž byla, pak je lepší o ní vědět co nejdříve, aby se mohly podniknout další kroky, jak dítěti usnadnit komunikaci.

Další vyšetření obvykle probíhá u dětského psychologa a není žádný důvod mít z takového vyšetření špatný pocit, protože „dítě musí ke cvokaři“. Někdo má cukrovku, někdo má zase potíže s řečí a někdo třeba horší zrak. Nevypovídá to nic o vašem rodičovství, tak to zkrátka je.

Jak dítěti pomoct začít mluvit

Přiměřeně věku dítěti rozhodně nejvíce pomůže společné prohlížení knížek. Knížky mají totiž obrovskou výhodu, že obrázky se nehýbají a dítě si je může důkladně prohlédnout. Vy, jako průvodce knihou, dítěti vše pojmenováváte. Malým dětem jednoduše, jednoslovně, větším dětem už můžete vyprávět celé příběhy.

Knihy jsou neocenitelným zdrojem slovní zásoby a nikdy je plně nenahradí žádné edukační video. Nerezignujte na knížky a čtěte si s dětmi.

Je však fér uvést, že čtení knížek nepomůže, pokud má potomek neurologický problém. Neprospěje ani když se skutečně později ukáže, že má nějaký hendikep. Dobrou zprávou je, že důsledná a dlouhodobá práce s dítětem může i skutečné hendikepy zmírnit tak, že by v dospělosti nikdo nehádal, že měl dotyčný jako dítě problém s řečí.