Jak oblékat děti: otužovat, nebo o vrstvu navíc

Tak přece zní pravidlo oblékání u miminek – o vrstvu více, než máte vy. Vaše děti už ale žádná miminka nejsou, samy se venku pohybují a pohyb zahřívá. Leckteré babičky navíc spíš doporučují otužovat, aby děti nebyly zchoulostivělé. Jak se v tom vyznat?

Geny jsou geny

V některých rodinách panuje, lidově řečeno, studený odchov. Nenosí se pantofle, teplota nepřesahuje 21 °C a žádné tlusté svetry doma nejsou běžné.

Jinde se zase setkáte s legendární „trenkovou“ teplotou, běžně kolem 25 °C, při poklesu o pár stupňů pak rodina obléká ponožky, pantofle a svetry a staví vodu na čaj.

Jsou to dva světy, oba v Česku potkáte zcela běžně. Většinou se pak v rodinách také dědí přístup k oblékání. Zatímco některé děti v říjnu už nevycházejí bez čepice a zimní obuvi, jiné děti běhají v mikině a teniskách. Zda se jedná o nezodpovědné oblékání versus otužování, nebo zbytečné nabalování versus teplé oblečení, nerozsoudí ten nejlepší soudce. Ani v odborných kruzích nepanuje shoda.

Typicky tak prostě pokračují geny a přístup k termoregulaci se dědí v dalších a dalších generacích a společnost jako by se rozdělila na teplokrevné a studenokrevné jedince. Jak se mezi sebou srovnávají partneři z odlišných rodin, to už musí být vyloženě shakespearovské dilema hodné Monteků a Kapuletů.

Klíčová je hlava a chodidla

Ale teď vážně. Jak se pokusit dosáhnout rozumného, chcete-li zlatého, středu? Jedním z možných přístupů je důraz na důležité zóny. Těmi jsou hlava, záda a chodidla.

Hlavou totiž odchází nejvíce tepla a vyšší teplotní komfort jí zajistí spíše čepice než vrstva navíc. A když je vám zima od nohou, nezahřeje vás žádná další vrstva na těle. Velmi zjednodušeně: Když dítě bude mít čepici a teplé boty, může si dovolit tenčí vrstvy na těle. Snad s výjimkou zad, protože ta sice chlad většinou nijak významně nepociťují, ale jakmile se nachladí, velmi často to končí nemocí. Aby se záda udržela v teple, stačí zajistit, aby na ně nefoukalo. Spodní vrstva zastrčená do spodního prádla je dobrou pojistkou, případně pomůže zateplená vestička.

Dítě v chladnějším počasí může mít chladnější stehna nebo paže, ale nesmí mít vyloženě ledové ruce a fialové rty. Tehdy už se nejedná o otužování, ale o nedostatečné oblečení.

A co punčocháče a nátělníky?

Tyto dva kusy oblečení představují v některých rodinách opravdovou nezbytnost, pokud ale teploty neklesají pod dvouciferná čísla, není většinou úplně nezbytné je použít. Samozřejmě za předpokladu používání kvalitních zimních zateplených kalhot a bundy.

Pokud už po těchto kouscích oblečení saháte, mějte na paměti, že takové podvlékací oblečení by vždy mělo jít dolů v okamžiku návratu domů. Dítě, které doma běhá v nátělníku a ještě v tričku, už si opravdu koleduje o nerovnoměrnou termoregulaci, v horším případě o zapocení a následné nachlazení od mokrého nátělníku.

Čepice: hranice 10 °C?

Když v 10 °C svítí sluníčko a nefouká vítr, čepice na hlavě dítěte vypadá spíš jako posedlost úzkostlivé mámy. Nicméně právě teploty pod 10 °C převážně značí natolik chladné počasí, že u dětí do 3 let by klidně mohly být hranicí, kdy se v předsíni objevují první lehké čepice a nepromokavé zateplené boty. Se zimní bundou můžete ještě zhruba 5 °C vydržet, ale za předpokladu, že bude po ruce teplá mikina a vesta ke krku, která neprofoukne.

Vždy záleží jednak na konkrétních rodinných zvyklostech, jednak na počasí. Zejména vítr totiž pocitovou teplotu snižuje a dokáže i z příjemných 10 °C udělat podmínky nanejvýš vhodné pro zimní bundu a oteplováky.